Šup do e-shopu! pro novou knížku.

Křížová výprava proti grálu

“Křížová výprava proti grálu”, celým názvem v angličtině: “Crusade Against the Grail: The Struggle between the Cathars, the Templars, and the Church of Rome” je odvážná kniha, která ve 30. letech 20. století zpopularizovala legendy o katarech a Svatém grálu. První vydání se objevilo v roce 1933. Autor, Otto Rahn zde čerpal z výsledků svých výzkumů jeskyní v Pyrenejích. Právě v této lokalitě našla během 13. století katarská heretická sekta útočiště.

V průběhu let byla kniha přeložena do několika jazyků a značně ovlivnila autory jako Trevor Ravenscroft a Jean-Michael Angebert. Anglický překlad, z kterého čerpá i tento článek, vznikl však až v roce 2006.

Když ve Freiburgu vyšlo v roce 1933 první vydání knihy – v němčině [Kreuzzug gegen den Gral], kniha se nestala ihned bestsellerem. Ale její výmluvnost hluboce dojala ty, kteří ji četli. Jedním z takto dojatých byl Albert H. Rausch, vítěz ceny Georga Büchnera z roku 1933, který publikoval pod pseudonymem Henry Benrath. Rausch napsal úvod ke knize s názvem Kreuz und Gral [Kříž a Grál].

Možná proto se rozhodl Hans E. Gunther Verlag ve Stuttgartu publikovat dílo v roce 1964 pod dohledem Karla Rittersbachera, žáka Theosofické společnosti Rudolfa Steinera. V průběhu let některé velmi úspěšné knihy označovaly tuto knihu za klíčový zdroj, přestože kupodivu nebyla nikdy přeložena do angličtiny. Sedmdesáttři let po prvním vydání vyšla kniha konečně v angličtině (Vydalo Inner Traditions v roce 2006).

Skutečný Indiana Jones třetí říše

Autorovi knihy Otto Rahnovi bylo v době vydání osmadvacet let. Stavěl svou práci na analýze záznamů obsažených v poeziiích trubadúrů a doufal, že vyřeší a osvětlí legendu o grálu a překoná Heinricha Schliemanna, oslavovaného německého archeologa z 19. století. 

„Chcete-li otevřít brány Luciferova království“ napsal Rahn, „musíte se vybavit klíčem … tento klíč nosím s sebou.“

Homérova Iliada ovlivnila archeologa Heinricha Schliemanna při lokalizaci starověké Tróji. Rahn věřil, že středověká epická báseň Parzival obsahovala klíčová vodítka k pochopení katarských mystérií a k lokalizaci Svatého grálu. Rahn nevnímal Parzivala jako dílo fantazie, ale jako historický popis se skutečnou a důležitou rolí katarů a templářů, kteří střežili Svatý grál – “kámen z hvězd”. V knize je nastíněna myšlenka, že kataři byli středověcí mystici, představitelé civilizace Atlantidy, kteří chránili skutečné árijské náboženství. Křížová výprava, kterou Vatikán zahájil proti katarům, se stala válkou ve jménu vymýcení kacířů, válkou proti grálu. Válka proti sobě stavěla katary a církev. Církev nakonec triumfovala ohněm a mečem nad čistou vírou katarů.

Zdroj: epická báseň Parsifal

Rahn byl přesvědčen, že středověká epická báseň Parsifal od Wolframa von Eschenbacha ze třináctého století mu poskytla klíč, který by odemkl tajemství středověkých katarů a tajemství jejich “kacířské”, dualistické formy křesťanství, která uctívala něco, čemu se říká “mani”. Což byl magický klenot nebo božský posvátný předmět propůjčující jejímu majiteli moc. Podle Rahna nebyly postavy popsané Wolframem výplodem představivosti starého trubadúra, ale byly jasně identifikovatelné jako albigenští kataři a jejich příběh by autora tak mohl dovést k jejich ztracenému pokladu – Svatému grálu.

Na pozadí jedné z nejkrásnějších částí Evropy – oblasti jižní Francie, která je dodnes známá jako „země katarů“ [le pays des Cathares] – Rahn popisuje brutalitu papežské křížové výpravy a represi albigenské sekty inkvizicí. Vatikán a Paříž se spojily, aby zničily tzv. okcitánskou civilizaci v první genocidě moderních dějin, jelikož kataři uctívali, jak již bylo zmíněno tzv. “mani” či grál a odmítli kříž. Podle některých odhadů tato křížová výprava zabila téměř milion lidí.

Otto Rahn se narodil v Německu v roce 1904. Po první světové válce studoval německou středověkou literaturu a archeologii, postupně začal bádat, vyhledávat informace a zkoumat lokality spjaté s katary. V roce 1928 odjel do Paříže, kde pokračoval ve studiích křížové výpravy proti albigenským (katarům). Seznámil se zde s ezoterikem Mauricem Magrem a hraběnkou Miryane Pujolovou-Maratovou, členkou teosofické skupiny, zastávající Magreho teorie o grálu. Bádání ho dovedlo k průzkumům jeskyní a hradů jižní Francie. Snažil se ověřit svou hypotézu, že kataři byli posledními správci grálu. Byl také seznámen s myšlenkou, že kataři mohli být nositeli pozůstatků civilizace Atlantidy a Thule. Rahnovo dílo přitáhlo pozornost Karla Marii Wiliguta, který mu nabídl podporu. Rahn byl také vyzván Himmlerem, aby se stal členem SS v rámci své činnosti archeologa a historika. Rahn byl však čím dál více rozčarován ze směru, kterým se Německo ubíralo a v roce 1939 odstoupil z SS. Zemřel záhadně, údajně spáchal sebevraždu 13. března 1939 a byl nalezen v tyrolských Alpách.

“Mí předkové byli čarodějové a já jsem kacíř”

Otto Rahn (1937)

Vybrané recenze:

„Lepší studii o katarské spiritualitě nelze nalézt”

Henry Berry, The Midwest Book Review, listopad 2006

„Skvělý úvod do mystiky katarů a grálu a máme tu čest, že je konečně k dispozici v angličtině“

Magazine Living Traditions, únor 2007

„Křížová výprava proti grálu je skutečně odvážná kniha, která otevírá mnoho dveří moudrosti katarů a rozhodně dělá výlety do skrytých pevností katarů ještě příjemnějšími.“

Lesley Crossingham, New Dawn, květen-červen 2007
Parzival.Lauber

Zdroje:

Rahn, O., Crusade Against the Grail: The Struggle between the Cathars, the Templars, and the Church of Rome, Inner Traditions, 2006

Kurlander, E., Hitlerova monstra: Třetí říše a nadpřirozeno, Academia, Praha 2021

commons.wikimeida.com