Šup do e-shopu! pro novou knížku.

Knihovna Templ: Rytířský řád templářů

Dobytí Jeruzáléma Jakubem z Molay
Templářský kříž

Templáři, také označováni jako rytíři Šalamounova chrámu byl katolický bojový řád, který byl založen roku 1119. Je opředen spoustou tajemství, řada věcí zůstává nejasných a to jak záležitosti ohledně jejich založení, tak i důvodů zániku (pádu).

O založení se ví, že to byl jeden z důsledků 1. křížové výpravy, po dobytí Jeruzaléma r. 1099. Řád měl původně sloužit jako ochránce poutníků do Svaté země. Měl je chránit před nebezpečím přepadení, jelikož cestování bylo v těchto letech velice nebezpečné. Řád si určoval do svého vedení tzv. velmistry a prvním z nich byl Hugues de Payens. Panovník jim poskytl pozemek pro vybudování hlavního velitelství – prostor Chrámové hory v Jeruzalémě. V několika knihách se lze dočíst, že templáři již po dobytí Jeruzaléma začali provádět tajemné vykopávky v prostorách Šalamounova chrámu (odtud i jejich druhý název rytíři Šalamounova chrámu). 

Šalamounův chrám

Z počátku se řád skládal pouze z 9 členů a neměl k dispozici finanční prostředky, proto rytíři zdůrazňovali jejich chudobu např. ve formě emblému dvou jezdců sedících na jednom koni. Toto je obecný názor historiků, ale nechme si mysl otevřenou i jiným vysvětlením. Lze si představit, že řád dával najevo spíše skromnost, ve skutečnosti ale chudý nebyl. Stejně tak zdůrazňoval pokoru a bratrství. Mohou však vyvstat i jiná vysvětlení.

Zejména díky Bernardu z Clairvaux (Cisterciácký řád), jejich zastánci a podporovateli postupně získávali moc i majetek. V alternativním výkladu historie templářů se lze dočíst, že jejich zbohatnutí mohlo být způsobeno nalezením informací (či relikvie) v Šalamounovo chrámu nebo jinde v oblastech méně probádané Svaté země, které jim zabezpečili vědomosti nebo jinou hodnotu umožňující významný nárůst moci a majetku.

Na koncilu v Troyes církev oficiálně schválila tento řád, to jim otevřelo cesty k půdě, obchodům i šlechtě, která dychtila pomáhat. V roce 1139 byli templáři podřízení pouze papeži, nemuseli platit daně a neplatili pro ně obecně platná pravidla, včetně zákazů pohybu přes hranice apod. Díky těmto novým pravidlům se řádu začalo nebývale dařit po všech stránkách. Vstupovalo do něj stále více šlechticů, ti věnovali řádů celý svůj majetek. Templáři pravděpodobně lákali tehdejší zejména vyšší třídu. Lze si představit, že pro tehdejšího šlechtice to bylo zčásti i tajemství, kterým byl řád opředen a které skrývalo jistou formou vykoupení (spásy). Řád nabízel dobrodružství, vědění, moudrost i hrdinský boj proti tzv. nevěřícím. Koncentrovala se v něm elita národů, bohatí a inteligentní lidé. Jako klíčová křesťanská bojová jednotka dokázali rozhodovat bitvy především díky neskutečné odvaze. V jedné z nejslavnějších bitev dokázali tyto elitní bojové jednotky pomoci prolomit řady protivníků a porazit slavného Saladina v bitvě u Montgisardu (1177).

První bankéři světa

Templáři dokazali jako první na světě vymyslet a zabezpečit způsoby přenosu finanční prostředků, vybudovali tak finanční infrastrukturu. Šlechtic i obyčejný poutník si mohl např. ve Francii uložit finanční prostředky k templářům a získal speciální potvrzení. Na základě jeho předložení v místě cíle putování mu byla vyplacena částka jakou uložil před odchodem na cestu. To byl průkopnický systém, který chránil majetek poutníků. Pravděpodobnost přepadení na cestách byla totiž ve středověku velmi vysoká a tento systém řešil reálný problém. Tyto bankéřské systémy byly v průběhu jejich fungování dále zdokonalovány. Zásluhou zisků z darů a dalším finančním aktivitám templářů bylo možné zkupovat pozemky, hrady, vinice a podniky. templářům dokonce patřil celý ostrov Kypr.

Předznamenání pádu byla zlomová bitva u Hattínu (1187), který vyústila v dobytí Jeruzaléma Saladinem. Templáři však byli zataženi do několika dalších neúspěšných tažení, které je oslabily. V šesté křížové výpravě byl Jeruzalém znovu dobyt, ale jen zhruba na dekádu, následně byl znovu získán muslimy a až do roku 1917 zůstal v jejich moci. Templáři byli nucení přesídlit své velitelství ve Svaté zemi do Akkonu, který udrželi do roku 1291.

Poté došlo k šíření zvěstí a obvinění ze strany francouzského krále Filipa IV. (který paradoxně templářům dlužil enormní částku). Přesto a právě proto si dovolil je otevřeně napadnout. 13. října 1307 došlo k hromadnému zatýkání rytířů po celé Francii v čele s velmistrem Jakubem z Molay. Základem obvinění byly směšné důvody, které by zcela podkopávali to, čemu templáři věřili a proto byly dozajista zkonstruované králem Filipem IV (využití politické a represivní moci bez důkazů). Papež Klement V., evidentně spolčený s francouzským králem vydal příkaz všem monarchům v Evropě, aby zajistili zatčení templářů. Papež templáře nechal oficiálně rozpustit a další listinou předal majetky templářů řádu johanitů. Mnoho členů řádu však bylo donuceno mučením k přiznání k vykonstruovaným obviněním a upáleno za kacířství. Tato přiznání, ač nesmyslná veřejnost vnímala jako skandální a proto byl vynesen trest nejvyšší i pro velmistra Jakuba z Molay (r. 1314). Podle legendy proklel papeže i francouzského krále a prorocky jim vzkázal v posledních momentech života, že se s nimi setká před Bohem. Toto proroctví se vyplnilo a papež Klement zemřel měsíc od této události a král Filip zemřel při nehodě na lovu koncem téhož roku. Členové templářů, kteří přežili byly rozpuštěni do ostatních křesťanských řádů, kde dožili v míru.

Jakub z Molay – poslední velmistr řádu templářů

Portugalský král Denis I. odmítl příkaz templáře pronásledovat a Portugalsko se tak stalo útočištěm pro zbývající členy řádu, kde zůstali aktivní pod jménem Řád Kristův.

Dobytí Jeruzáléma Jakubem z Molay
Dobytí Jeruzaléma Jakubem z Molay

Zdroje obrázků: https://commons.wikimedia.org/