V dějinách myšlení se čas od času objeví teorie, které stojí zcela mimo hlavní proud, a přesto na určitou dobu vzbudí ohromnou pozornost. Jednou z nejpozoruhodnějších je Welteislehre – Teorie světového ledu, jejímž autorem byl rakouský inženýr a vizionář Hans Hörbiger (1860–1931).
Kosmos stvořený ledem
Hörbiger, fascinován astronomickými jevy a vlivem ledu v přírodě, rozvinul teorii, podle níž je vesmír ve své podstatě ovládán ledem. V jeho pojetí nevznikl svět náhodou, ani pod vlivem gravitace či explozivních sil, nýbrž ledem – kosmickou substancí, jež prostupuje veškeré bytí.
V roce 1913 spolu s astronomem Philippem Fauthem publikoval své hlavní dílo: „Glazial-Kosmogonie“, knihu, která měla být alternativou k tehdejší vědě, odvržením Newtonových a Einsteinových zákonů a návratem ke kosmickému mýtu.
Cyklus civilizací a zkázy
Hörbigerova teorie není jen fyzikální spekulací – je i vizí cyklické historie světa. Země podle něj opakovaně zachycovala a ztrácela své měsíce, které se po čase zřítily na povrch planety, což mělo za následek globální katastrofy, zatopení pevnin a zánik civilizací.
Ztracená Atlantida, mýtická Lemurie nebo Hyperborea – všechny tyto představy nacházely v Hörbigerově kosmogonii své místo. Každý pád měsíce měl být koncem jedné epochy a počátkem nové. Takové katastrofy zůstaly ve vzpomínkách národů jako mýty o potopě a ohni z nebes.
Vliv a temná popularita
Zvláštní a znepokojivý je politicko-okultní rozměr Teorie světového ledu. Ve 30. letech 20. století získala popularitu mezi některými esoterickými kruhy v nacistickém Německu, kde byla vítána jako „árijská kosmologie“, protiváha „židovské“ fyziky relativitní.
Některé postavy spojené s okultními společnostmi (např. Thule-Gesellschaft) v ní viděly hlubší pravdu, kterou moderní věda potlačuje. A přestože byla po válce tato teorie definitivně odmítnuta jako pseudovědecká, její duch přežívá dodnes v esoterických proudech, jež hledají alternativní dějiny a symboliku skrytou za maskou reality.
Nedostupné dílo
Samotná kniha „Glazial-Kosmogonie“ je dnes velmi obtížně dostupná. Nevychází znovu, neexistuje český překlad, a pouze v některých specializovaných knihovnách nebo německých antikvariátech ji lze najít. Přesto její fragmenty kolují dál – v textech o alternativní historii, tajných řádech či teoriích o ztracených civilizacích.
Závěrem
Hörbigerova Teorie světového ledu je příběhem snahy nahradit vědecké paradigma světa poeticko-katastrofickou vizí, kde led, měsíc a pád symbolizují rytmus vesmíru. Kdo má ve skutečnosti pravdu? Ať už ji vnímáme jako kuriozitu či temné zrcadlo vědecké pýchy, připomíná nám, že v každé epoše vznikají mýty, které chtějí vysvětlit náš původ a náš osud.
„Lidé nechtějí pravdu – chtějí velkolepý obraz světa, který je naplní hrůzou i nadějí.“
— parafráze na Hörbigerovo krédo