Šup do e-shopu! pro novou knížku.

Otázky k velké pyramidě

The Great Sphinx and Pyramids of Gizeh
The Great Sphinx and Pyramids of Gizeh (Giza), 17 July 1839, by David Roberts

„Od Aristarcha ze Samu po hvězdáře roku 1900 potřebovalo lidstvo 22 století, aby vypočetlo přibližně uspokojivě vzdálenost Země od Slunce: 149 400 000 kilometrů. Bylo by stačilo násobit miliardou výšku Cheopsovy pyramidy postavené 2900 let před Kristem.

Dnes víme, že faraoni uložili do pyramid výsledky vědy, jejíž původ a metody neznáme. Shledáváme se tam s Ludolfovým číslem a přesným výpočtem délky slunečního roku, s poloměrem a s vahou země, se zákonem precese jarního bodu, s hodnotou jednoho délkového stupně, s přesným severním směrem a snad s mnoha jinými daty dosud nerozluštěnými.

Odkud pocházejí tyto zprávy? Jak je obdrželi nebo jak je přejali a od koho? Podle abbého Moreuxe dal Bůh dávnými lidem vědecké znalosti. A už jsme ve svatých obrázcích. „Slyš synku, číslo 3,1416 ti umožní vypočítat plochu kruhu!“ Podle Piazziho Smytha nadiktoval Bůh tyto zprávy Egypťanům, příliš bezbožným a příliš nevědoucím, než aby pochopili, co píší do kamene. A proč by se byl Bůh, který ví vše, tak těžce zmýlil v úrovni svých žáků? Pro pozitivistické egyptology byla měření vykonaná v Gíze zfalšována badateli, kteří podlehli své touze po zázračnu. Není tam zapsána žádná věda. Ale ve sporech jde o desetinná čísla a faktem zůstává, že stavba pyramid svědčí o technice, jež nám zůstává zcela nepochopitelná. Pyrmida v Gíze je umělá hora vážící 6 500 000 tun. Dvanáctitunové kvádry jsou umístěny na půl milimetru přesně. Nejvšednější a nejčastější představa, která se zachovala: faraon měl k dispozici obrovitou pracovní sílu. Zbývalo by vysvětlit, jak byl vyřešen problém nakupení tohoto obrovského lidského davu. A důvody tak pošetilého podniku. Jak byly kvádry vytěženy z lomů? Klasická egyptologie připouští jako techniku jen užívání máčení dřevěných klínů vrážených do štěrbin ve skalách. Stavitelé měli k dispozici jen kamenná kladiva a měděné pily, což je měkký kov. Tím tajemství ještě houstne. Jak byly osekané kvádry vážící deset tisíc kilogramů a více vyzdviženy a spojeny? V 19. století jsme měli největší obtíže, jaké si lze představit, když jsme měli převézt dva obelisky, které faraoni dávali přepravovat po tuctech. Jak si Egypťané svítili v nitru pyramid? Až do roku 1890 známe jen lampy, které čadí a jejichž čoud se usazuje na stropě. Jenže na stěnách pyramid neobjevíte ani stopu kouře. Zachycovali snad sluneční světlo a odráželi je dovnitř optickým systémem? Ani stopa po nějaké čočce nebo zrcadle nebyla objevena.

Nenašel se ani žádný přístroj pro vědecké výpočty, ani stopa svědčící o nějaké vyspělé technologii. Anebo je nutno připustit mysticko-primitivní tezi: Bůh diktuje astronomická data omezeným, ale pilným zedníkům a pak jim troch pomůže. Nejsou písemné zprávy v pyramidách? Pozitivisté zahnání do úzkých šikanováním matematiků prohlašují, že jde o shody. Ale když jsou shody tak jasně přehnány, jak by řekl Fort, jak jim potom máme říkat? Nebo je nutno připustit, že architekti a surrealističní dekoratéři dali vytěžit, převézt, vyzdobit, zdvihnout a usadit na půl milimetru, jen aby uspokojili megalomanii svých králů podle měr, které jim v náhodné inspiraci prolétly hlavou, 2 600 000 kvádrů velké pyramidy za pomoci nádeníků, kteří pracovali s kousky dřeva a s pilami vhodným tak na řezání lepenky a přitom si navzájem šlapali na nohy?

Tyto věci jsou staré pět tisíc let a nevíme o nich téměř nic. Víme však, že bádání o těchto věcech byla prováděna lidmi, pro něž je moderní civilizace jedinou možnou technickou civilizací. A když vycházejí z tohoto kritéria, pak si musejí představovat buď boží pomoc, nebo kolosální a bizardní mravenčí práci. Je však možné, že myšlení, zcela odlišné od našeho, mohlo pojmout techniky tak zdokonalené jako naše, ale také odlišné, a měřící nástroje a metody zacházení s hmotou, jež nemají vztah s tím, co známe my, a jež nezanechaly žádnou patrnou stopu našim očím. Je možné, že mocná věda a technologie přinesly jiná řešení, než jsou naše, k daným problémům a zmizely úplně se světem faraonů. Dá se těžko věřit, že by se mohla lišit od naší civilizace tak, že máme potíže poznat v ní civilizaci. A přece!…

Když skončila poslední světová válka, 8. května 1945, pátrací mise začaly okamžitě projíždět poraženým Německem. Zprávy těchto misí byly uveřejněny. Jen jejich soupis obsahuje tři sta stran. Německo se oddělilo od ostatního světa až v roce 1933. Po dvanáct let šel technický vývoj podivně odlišnými cestami. Jestliže byli Němci pozadu v oblasti atomové bomby, připravili obrovské rakety jimž se nevyrovnalo nic v Americe ani v Rusku. Jestliže neznali radar, zkonstruovali detektory na infračervené paprsky, jež byly stejně účinné. Jestliže nevynalezli silikon, rozvinuli zcela novou organickou chemii. Za těmito radikálními rozdíly v oblasti technické, filosofické rozdíly ohromují ještě více… Odmítli relativitu a zčásti pomíjeli kvantovou teorii. Nad jejich kosmogonií by se byli zděsili spojenečtí astrofyzikové, byla to teze o věčném ledu, podle níž planety a hvězdy byly kusy ledu vznášející se v prostoru. Jestliže se mohli rozklenout za dvanáct let takové propasti v našem moderním světě přes možnosti výměny a sdělování, co si máme myslet o civilizacích, jaké se mohly vyvinout v minulosti? Do jaké míry mají naši archeologové kvalifikaci, aby posoudili stav věd, technik, filosofie, znalostí u Mayů nebo Khmerů?“

Bergier, J., Pauwels, L., Jitro kouzelníků, str. 177-180, Nakladatelství Svoboda, Praha, 1990