Kniha: Fašistické hlasy: Důvěrné dějiny Mussoliniho Itálie
Autor: Christopher Duggan
Ukázka z knihy:
“Dojem, kterým působili Mussolini a jeho nová vláda na Británii, jakož i na mnohé další země, byl smíšený. Četné noviny, zejména The Times, byly zpočátku hluboce znepokojeny vyhrožováním parlamentu, liberalismu a právnímu státu, jiné však vítaly obnovení stability a to, jak se fašistům podařilo zmírnit hrozbu socialismu.
První Mussoliniho návštěva v Londýně vyvolala do značné míry zmatek vzhledem k neortodoxní přítomnosti tělesných stráží v černých košilích, zpěvu Giovinezzy a řadě překvapivých, někdy i šokujících kmentářů ministerského předsedy v rozhovorech s novináři. V následujících měsících však nejistota, jak přesně hodnotit Mussoliniho, ustoupila rostoucímu konsensu, že mnozí jeho řadoví přívrženci jsou patrně ubožáci, ale samotný fašistický vůdce je výjimečný jedinec – je to “bezesporu muž, a to muž rozhodný a autoritativní”, jak připustily The Times – se silou osobnosti, která je pro obnovení stability v Itálii nezbytná.
Dokonce i liberálové začali mít dojem, že ohrožení svobody, jakkoliv politováníhodné, je plně pochopitelné vzhledem k historii a kultuře země. Podle bývalého ministra zahraničí lorda Greye, jak se vyjádřil v projevu počátkem roku 1923, byla parlamentní vláda Itálii vnucena v roce 1860 a nikdy se neosvědčila jako vzájemně slučitelná se širokou veřejností. O několik měsíců později král Jiří V. odjel na návštěvu Itálie a hned prvního večera propůjčil Mussolinimu insignie Řádu lázně a gratuloval zemi, že se vzpamatovává z nedávné krize “za moudrého vedení silného státníka.”
str. 90
Konec ukázky
Jak je vidět, tak v počátcích působení Mussoliniho a fašistického hnutí byl dojem na Británii spíše pozitivní. Hodnocení ze strany Británie bylo naprosto odlišné od postojů, jaké známe z pozdější doby.
Jsou to momenty z historie, které nejednoho člověka překvapí. Posuzování režimů jiných států bylo vždy subjektivní záležitostí doby, tak aby sedělo a nevybočovalo příliš z obecného konsensu. V té době byl socialismus vnímán jako větší nepřítel. Jinak tomu není ani dnes, jen se protočily poměry. Jsou propagovány názory takové, aby neohrozily politika a aby zapadly do obecné – dnes již globální rétoriky.
