V knize Dějiny Japonska od Edwina O. Reischauera a Alberta M. Craiga máme možnost poznat národ, jehož historie je velmi zajímavá zejména v souvislosti s ostrovní izolací. Dějiny se zde ubíraly trochu jiným směrem, než jak je známe například v Evropě.
Kniha se zabývá sociálními, kulturními a hospodářským aspekty od dávných dob kolem 30 tis. př. n. l. až do doby dnešní. Obsahuje mnoho faktů ve čtivé formě a české vydání navíc obsahuje kapitolu o dnešním Japonsku v mezinárodním kontextu.
Prehistorické období
Jak již bylo řečeno, prehistorické období a první zmínky o osídlení a kultuře pocházejí z období 30 000 let př. n. l. Tradičně podle keramiky se nazývá obdobím Jomon.
Lid Yayoi v prvním mileniu př. n. l. přebírají inovace z Asie. V prvním století našeho letopočtu se dozvídáme o první písemné zmínce o Japonsku v knize Han. Lid Yayoi migroval na japonské souostroví z Korejského poloostrova a přinesl s sebou znalosti zpracování železa a využití zemědělství. Stalo se tak kolem 4 st. př. n. l.
Zejména díky zemědělství národ Yayoi zaznamenal rapidní růst populace a původní obyvatelstvo Japonska – lid Jomon zaniká, či splyne s Yayoi, jelikož se jednalo o lovce a sběrače. To znamená, že předci dnešních Japonců jsou z 90% z národa Yanoi.
Klasické Japonsko
Během 4. a 9. století bylo Japonsko řízeno centrálně, došlo k tomu spojením mnoha kmenů a království pod vládou panovníka – císaře. Císařská dynastie prakticky trvá dodnes, funguje převážně však již jen ceremoniálním, obřadním, či symbolickým způsobem. V roce 794 bylo založeno hlavní město v Heyan-kyo, což je považováno za období Heian, které trvalo až do roku 1185. Období Heian je považováno za zlatý věk ve smyslu rozkvětu japonské kultury. Náboženství se stalo jakýmsi mixem Šintó a Buddhismu.
Feudální Japonsko
Následující století byla ve znamení úpadku moci císařství a vzestupu klanů, z nichž byl nejznámější klan Fujiwara. Následně vzestupu “bojovných” klanů, z nichž povstali jejich armády tzv. samurajové. Ve válce klanů zvítězil klan Minamoto, mezi lety 1180 – 1185 a přesunul mocenské centrum do hlavního města Kamakura. Minamoto no Yoritomo byl prvním, který si přivlastnil titul tzv. shoguna.
V letech 1274 a 1281 šógunát Kamakura čelil a odolal opakovaným mongolským invazím. Tento konflikt je moderním způsobem znázorněn ve známé videohře Ghost of Tsushima, která byla publikována korporací Sony.
Tato dynastie byla svržena v roce 1333 soupeřem a svržení předznamenalo počátek tzv. období Muromachi. V tomto období místní vládci (daimyo) získávali moc a majetek na úkor šogunátu. Znamenalo to úpadek a zmítání se v občanských válkách (Sengoku).
Rané moderní Japonsko
V pozdním 16. století bylo Japonsko sjednoceno vynikajícím daimyo jménem Odo Nobunaga, jehož nástupcem byl Toyotomi Hideyoshi. Po jeho smrti v roce 1598 vznikl takzvaný Tokugawský šógunát, jehož hlavním městem a centrem moci bylo Edo – dnes moderní Tokyo. Tokugawský šógunát trval do roku 1868 a byl ve znamení veliké prosperity a především míru. V této době vznikl striktní třídní systém japonského typu a národ se také izoloval od všeho cizího. Došlo k uzavření národa vnějším vlivům (Sakoku).
Prvními Evropany, kteří dorazili k břehům Japonska byli Portugalci. Tento kontakt měl na Japonsko výrazný vliv, zejména v převzetí nových palných zbraní.
Dá se říci, že americká Perryho expedice do Tokugawského šógunátu v letech 1853 ukončila ústraní a izolaci Japonska. Nesporně také přispěla k pádu posledního šógunátu a návratu moci do rukou císaře. Vrcholem této změny byla válka Bošin v roce 1868. Nové vedení následované reformami v období Meidži změnilo původní Japonsko výrazně a tvrdě. Došlo k přeměně z izolovaného feudálního národa na císařství, které výrazně následovalo tzv. západní model ve všech směrech a stalo se mocností.
Poslední Samuraj (The Last Samurai)
V průběhu tohoto období (rok 1876) se odehrává motiv známého filmu “Poslední Samuraj” s Tomem Cruisem v hlavní roli. Nathan Algren, veterán indiánské války získá nabídku na vycvičení císařské armády v Japonsku. V důsledku tlaku na rychlost výcviku však po prohrané bitvě padne do zajetí Kacumota a jeho samurajských bojovníků. Postupně však zjišťuje, krásu čestného života samurajů a objevuje mezi nimi, přírodou a filosofií sám sebe.
Film je inspirován Sacumským povstáním, které vedl Takamori Saigóem a příběhem Julese Bruneta. Role v historii pozápadnění Japonska je však ve filmu chybně připisována Spojeným státům místo britského impéria, Francie a Nizozemí.
Taisho, Showa, Hesei a Reiwa
V průběhu období Taisho 1912 – 1926 se stává armáda autonomní a ovládá japonské civilní vůdce. V roce 1931 došlo k invazi do Mandžuska, čímž konflikt vyeskaloval do válečného stavu s Čínou. Japonský útok na Pearl Harbor (1941) zatáhl do války USA a spojence. Vojenské i civilní síly Japonska se postupně vyčerpaly. Přesto armáda držela navzdory spojeneckým leteckým útokům, které způsobily poškození městských i průmyslových center.
Císař Hirohito podepsal příměří 15. srpna 1945 v důsledku útoku USA prostřednictvím atomových pum na Hirošimu a Nagasaki a útoku sovětů na Mandžusko.
Spojenci okupovali Japonsko do roku 1952, vznikla nová ústava, která transformovala Japonsko na konstituční monarchii. Po roce 1955 došlo k rapidnímu ekonomickému růstu za vlády Liberálně demokratické strany. Ekonomika se postupně stala velmi vyspělou (3. největší na světě). Po ztracené dekádě v 90. letech, ekonomický růst zpomalil.
Na jaře, v roce 2011 došlo k silnému zemětřesení o síle 9 (jedno z nejsilnější, které bylo zaznamenáno). Zemětřesení a doprovodné tsunami způsobilo újmu na životě 20 tis. lidí a vážně poškodilo jaderný reaktor v elektrárně Fukushima, která vešla do dějin, díkybohu a snad s menšími následky než katastrofa černobylské elektrárny.
