Počátky Řádu maltézských rytířů se datují do roku 1048, kdy se nazýval Řád johanitů (celým názvem Řád rytířů špitálu svatého Jana v Jeruzalémě). Jejich poslání a působení v Jeruzalémě bylo zejména pečovat o nemocné poutníky a pro tento účel tam byla zřízena nemocnice. Řád záhy získal právo zvolit si svého velmistra nezávisle na církvi (r. 1113). Dodržovány byly všechny mnišské sliby, podobně jako u templářů (chudoba, čistota, poslušnost).
Se vznikem Jeruzalémského království vyvstala potřeba vojenské ochrany – poutníků, nemocnic a infrastruktury v království, proto se této potřebě řád přizpůsobil.
Po pádu Akkonu (r. 1291) byli členové donuceni opustit Svatou zemi a přesunout se na Kypr, kde již měli zázemí a majetky (např. přístav Famagusta). Zde začalo budování velké námořní flotily. V závislosti na rostoucí nestabilitě na Kypru se řád rozhodl na přesídlení hlavního velitelství na Rhodos (proto se jim říkalo v tu dobu rhodští rytíři).
Na Rhodu se začala rýsovat mezinárodní nezávislost řádu a vojenská síla, zejména na moři rostla v důsledku několika hrozeb. Reálné se stalo obléhání ostrova ze strany pirátů a během 15. století také egyptského sultána. Následně přišly útoky Mehmeda II. Dobyvatele z dynastie Osmanů. Přestože se rytíři bránili hrdinsky, v roce 1523 je během drsného obléhání ostrova donutil ke kapitulaci a odchodu sultán Sulejman I. Nádherný, který přivezl armádu o nebývalé síle (400 lodí, 100 – 200 tisíc mužů). Proti nim stála síla 7 tisíc mužů velmistra Philippe Villiers de L’Isle-Adam. To mělo za následek kapitulaci a odchod z ostrova. Řád zůstal na několik let bez vlastního území.
V roce 1530 získali rytíři nové léno – ostrov Malta a přilehlý ostrov Gozo. O 35 let později, v roce 1565 přišla na ostrov Malta další pohroma – obléhání, které vešlo do dějin pod názvem Velké obléhání Malty. Sultán Suleiman (Osmanská říše) přivezl 40 tisíc mužů a na ostrově oblehli celkem zhruba 700 rytířů a 8000 vojáků. Důvodem bylo, že Suleiman chtěl z ostrova vybudovat základnu pro další vojenské výpady do Evropy. Většina měst bylo zničeno a zemřela polovina rytířů řádu. I přes neuvěřitelné hrdinské skutky se situace stávala stále více beznadějná. Velmistr Jean Parisot de Valette (jeho jméno dnes nese hlavní město Malty – Valletta) se však odmítal vzdát. Čas a síla vůle nakonec obráncům pomohla. Nemoci, nedostatek střeliva a zásob doháněla obléhatele k deprimaci. Série neúspěšných útoků a nebývalé ztráty nakonec donutily Suleimana přerušit obléhání a vrátit se do Cařihradu. Heroické vítězství pro maltézský řád. Toto hrdinství mělo určitě následně vliv na vítězství nad Osmanskou říší v bitvě u Lepanta (1571). A z ostrova úsilí rytířů vytvořilo nedobytnou pevnost. Přes nehostinnost prostředí dokázali z ostrova vybudovat prosperující oblast.
Řád však brzy bojoval se sníženým příjmem financí. Postupný úpadek náboženských postojů a nestabilita v křesťanském světě vedla k oslabení řádu. Celá řada rytířů se tak uchýlila válčení za žold.
Napoleon Bonaparte řád nakonec donutil kapitulovat v roce 1798, došlo postupně ke ztrátě dalších majetků o oslabení moci.
Řád existuje dodnes. V Čechách dodnes existuje komenda Řádu maltézských rytířů.
Zdroje obrázků: https://commons.wikimedia.org/