Příběh civilizace: Vzestup a pád stavitelů pyramid

Autor knihy: Miroslav Bárta

Hodnocení redakce: ****

Recenze, zhodnocení a rozjímání nad knihou:

Miroslav Bárta zde na příkladu egyptské civilizace uvádí řadu skutečností, které vedly k jejímu vzestupu i pádu, s naznačením myšlenky přenositelnosti charakteristik vedoucích ke vzestupům a pádům civilizací obecně. Fakta jsou čerpána zejména na základě výzkumu v Abúsíru i jiných lokalitách v Egyptě. Dozvíme se jaké byly pravděpodobné důvody a souvislosti při vzniku i úpadku civilizace. Zamyslíme se nad otázkou, zda je možné, že si civilizace nesou svůj osud úpadku již od jejich počátku? Fáze civilizace před pádem a důvody konečného úpadku až děsivě připomínají stav civilizace dnešní, proto se jedná o aktuální téma.

Co je z knihy a zejména fotografií patrné a téměř každý čtenář se nad tím zamyslí je současný stav krajiny a podnebí v dnešním Egyptě. To v dobách stavitelů pyramid muselo dozajista být jiné, přijatelnější ve smyslu teplot, objemu dešťových srážek a hydrologických podmínek obecně. Řeka Nil, jako hlavní zdroj vody nejen pro zemědělství je stavěna do hlavní role. Bez ní by žádná civilizace nebyla. Závislost civilizace na Nilu byla neoddiskutovatelná a každé jeho kolísání bylo znatelné pro další její vývoj. Několikaletá suchá období vždy zasadila tvrdou ránu pro ekonomiku. Lze si představit, že nejednou řeka zpozdila – ne-li zastavila stavbu chrámů i pyramid, možná veškerý stavební rozvoj a měla výrazný vliv i na vládu faraona. Faraon byl totiž zodpovědný za to, když se dařilo – byl oslavován, i když se nedařilo – byla např. neúroda – byl odsuzován. Klima tedy bylo bezesporu důležité a rozhodující pro osud starověkého Egypta. O důležitost řeky Nil mluví fakta, která mimo jiné říkají, že v minulosti byla mnohem větší, záplavy dosahovaly vyšších úrovní. To bylo v dávných dobách, kdy se Sahara zelenala. Graham Hancock např. uvádí, že byla napájena ledovcem, který postupně odtával.¹

Vlastně se s jistotou neví odkud přesně přišli stavitelé pyramid a zda je možné dávat je do souvislosti s původními kmeny lovců a sběračů této oblasti. Z období – zhruba 6500 – 4400 př.n.l.,² tedy před dynastiemi panovníků pocházejí jeskynní malby (Jeskyně plavců a Jeskyně šelem), které čeští vědci rozluštili – údajně jsou na nich znázorněni obětovaní nepřátelé.³ Vychází se pravděpodobně z předpokladu rituálních praktik, důležitých pro panovníkův dvůr, jejíž doklady v podobě rytin byly nalezeny například v Hemakovo hrobce v Sakkře (z doby panovníka Dena) nebo na dalších pohřebištích v Nakádě a Hierakonpoli.⁴ Předpoklad byl vznesen na základě uměleckého díla.

Kdo si však troufne tvrdit se 100% jistotou, co chtěl umělec daným dílem vyjádřit? Interpretace kohokoliv jiného než umělce samotného je pouze subjektivní tipování ovlivněné dobou a smýšlením jedince.

Jiný pohled lze odhalit podle jiného autora – Grahama Hancocka. Podle něj jde v těchto případech spíše o šamanské vize, po použití přírodních hypnotik. Umělec namaloval svou zkušenost (vizi) z jiného světa (dimenze), do které se dostal prostřednictvím psychedelik. To co viděl poté přenesl do maleb.⁵

Vědci však stále nepřináší uspokojivou odpověď na otázku: Jak je možné vysvětlit rychlý technologický posun civilizace od sběračství a prvních nástěnných maleb v jeskyních k technologickému vzedmutí a stavbám velkých sofistikovaných chrámů a zejména pyramid? Jak je možné, že v roce 2595 př. n.l. se již stavěly první pyramidy, když teprve do let 4100 – 3300 př. n. l. se zasazují počátky zemědělství v Horním a Dolním Egyptě.⁶ Stačilo “pouhých” 1505 – 705 let na posun civilizace od neznalosti zemědělství ke schopnosti stavět pyramidy? A bylo tedy zemědělství a domestikace zvířat (Neolitická revoluce) tím klíčovým a zejména přirozeným zlomem bez zásahu zvenčí?

Jednou z prvních kamenných pyramid byla Džoserova pyramida, která je dílem egyptského architekta, vezíra, kněze a mudrce Imhotepa. Co je na tom zajímavé, že v pozdějších dobách byl Imhotep označován za boha, měl tedy pro pozdější generace dozajista nadpřirozené schopnosti. Společně s Ptahhotepem a dalšími vezíry jsou tak bezpochyby osobnostmi, kteří stáli za obrovským technologickým pokrokem starověkého Egypta. Na příkladu zbožštění Imhotepa si lze představit princip, jakým egypťané proměňovali výjimečné osobnosti ve starodávné bohy, jelikož jim jejich schopnosti (zejména v pozdějších dobách úpadku) připadali (nebo skutečně byly?) nadpřirozené.

Obecně se snad podařila určit charakteristika průběhu změn – skoků v aspektech společnosti a jejího myšlenkového světa. Kdy dochází v průběhu Staré říše (do r. 2152 př.n.l.)⁷ zpravidla k nárůstu neklidu > pozvolnému přibývání změn vrcholících v přelomech vlád jednotlivých panovníků > období klidu.⁸ Nevíme ale zda tento koncept fungoval i dříve, při přechodu od zemědělství k pyramidám.

K datování stáří pyramid

Jak je vlastně možné určit stáří kamenného monumentu? Současná archeologie používá tzv. radiokarbonové datování, podle kterého se však dá určit pouze stáří biologického materiálu. Někdy nazývaná také jako uhlíková metoda se zakládá na výpočtu stáří podle poklesu atomů radioaktivního izotopu uhlíku. Poločas rozpadu je 5730 let.

To znamená, že datování monumentů z kamene, tedy i pyramid je zavádějící samo o sobě. Představa, že monument je stejně starý jako biologické zbytky ať už nalezené uvnitř nebo v jeho okolí je jen předpoklad. Je to tedy jen přibližná metoda pro určení stáří kamenných monumentů a někdy může být vyloženě zavádějící. Obyvatelé totiž měli logicky tendenci soustředit stavbu svých skromných obydlí do blízkostí těchto monumentů, tím přinesli biologický materiál, podle kterého se v budoucnosti určovalo stáří celého komplexu a tím došlo ke zkreslení. To znamená, že pyramidy (i další monumenty určené touto metodou) mohou být o tisíce let starší nebo mladší. Mnohem pravděpodobnější je, že starší. Tím pádem to ještě může zužovat období mezi “vynalezením zemědělství” a první stavbu pyramidy. A pokud to přeženeme, klidně se můžeme bavit o pár jednotkách let. V takovém případě by byl nesmysl, aby stavitelé pyramid pocházeli z původních kmenů žijících v oblasti Západní pouště, spíše přišli z jiných částí světa již s touto znalostí, zkušeností v technických i dalších oborech.

Stavitelé pyramid mohli být úplně jiní lidé, z jiné oblasti světa. Vědci to však nemohou přijmout ani přes případné přímé důkazy, dokud bude panovat aktuální paradigma. Změna paradigmatu v této oblasti vědy by totiž měla sociální i politické dopady na svět. A jelikož se předpokládá, že by byly vesměs negativní, nemusí se paradigma tak rychle měnit.