Zaměříme se zde na prostředí české šlechty v období středověku.
Když se řekne “šlechtický rod” vyvolává to dnes v lidech různorodé pocity a emoce. Tyto pocity jsou podpořeny různými názory na šlechtu tak, jak se postupně vyvíjela v průběhu dějin.
Původně šlo o takzvané vazaly, kteří přísahou slibovali věrnost panovníkovi – v českých zemích původně knížatům. Kolem této sociální skupiny se pak začal utvářet obraz šlechtice, zavedlo se dědičné právo titulů, vykvetlo rytířství i ctnosti s ním spojené.
V průběhu časů se pak šlechta přikláněla na tu stranu, dle toho, jak to jednotlivým rodům politicky vyhovovalo. Zejména tak, aby se jim co nejlépe dařilo rozšiřovat rodový majetek – panství. Na jedné straně poskytovali šlechtici svým poddaným obživu, na druhé straně vyžadovali odevzdávání daní. To však proto, že sami museli financovat chod celého svého panství, zajišťovat žold pro vojáky, které v případě potřeby byli povinni poskytovat svému panovníkovi. Jemu také odevzdávali daně. Od panovníka za tuto službu získávali léna – pozemky, vesnice, hrady. Finanční zátěž šlechtice dále mohla být například církevní (financování obřadů, mší, oprav kostelů apod.), vkládání peněz na charitu – také prostřednictvím církve. Dále zodpovídali za zásobování hradů (potraviny, voda, zbraně, řemeslné výrobky apod.), mzdy, žold a náklady s údržbou majetku. Druhou částí byly investice: výstavba, rekonstrukce hradů, sídel apod, což bylo velmi finančně nákladné.
Dá se říci, že riziko, že šlechtic padne v bitvě bylo zvýšené. Mimo jiné i v důsledku přílišného hrdinství, ve kterém se šlechtické rody předbíhaly, soupeřili v něm. Koneckonců byla to jedna z rytířských ctností. Dalším faktorem bylo, že v bitvě i mimo ni byli šlechtici snadno rozpoznatelní a vojáci se na ně tak mohli zaměřovat – palbou, či útokem.
Šlechtic trávili čas bojem, nebo přípravou na něj, správou majetku a politikařením, včetně plánování a intrik. Takový byl středověký svět a existují dokonce zmínky o obchodu s otroky a to i na našem území.
Udržení si pozice a moci odpovídající šlechtickému postavení bylo na život a na smrt. Neexistovalo nic moc mezi tím. Proto i šlechta zabředávala do půjček, často v důsledku toho, že sami někomu půjčili peníze a ten jim je nechtěl vrátit (panovník).
Šlechta byla a je privilegovaná společenská vrstva a její vznik a působení lze mapovat všude na světě (její alternativy). Se šlechtou se navíc pojí rytířství. Ve vrcholném středověku byl rytíř automaticky také šlechticem. Typickou součástí středověkého rytíře je vznešená zbroj, meč a kůň. Současně také dodržování rytířských ctností. Středověký rytíř, respektive jeho ideál byl prototyp udatného, statečného a věrného bojovníka. To byl ideál a morální vzor šlechticů. Nedá se sice říci, že byly tyto ideály kompletně dodržovány, ale nemůžeme našim předkům upřít, že vzor nastaven byl jasný a čistý. Máme i dnes možnost ubírat se k nějakému modernizovanému vzoru, či ideálu? Ať si odpoví každý sám.
Od rytíře jako takového se odvíjel vznik takzvaných rytířských řádů. Rytířský řád byl často úzce spjat s náboženstvím (křesťanstvím). Mezi takové řady patří například Řád templářů, Řád johanitů apod.
Můžeme tedy na závěr shrnout, že do středověké privilegované sociální vrstvy patřila šlechta, rytíři (také šlechtici), kteří byli zavázáni (vázáni k) panovníkovi, například českému králi. Rytířem se mohl člověk stát buď dědičně nebo tzv. pasováním, které probíhalo jako slavnostní obřad.
Zajímá vás více?: Encyklopedie šlechtických rodů
Tip: České království v roce 1403 v podání českých vývojářů – Kingdom Come: Deliverance
Zdroje obrázků: Wikimedia Commons
- https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Turnierbuch_des_Ren%C3%A9_von_Anjou_22.jpg
- https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Codex_Manesse_Ulrich_von_Liechtenstein.jpg